daniel hradecký

* * *

Nepátrejte, proč zakopávám prsten
stokrát jinak na tomtéž místě,
vy snažné pozdravy, knižní sebevraždy,
tažní ... lidé.
Zanechte darů s otazníkem víry:
odkud že mluvím a kam pláču.
(Pohleďte, tento strom jakožto dřevo
je sám sobě muzeem i s mumií,
už za zelena aspiruje na oheň hovořící morálku.)
Stalo se to za pochodu a kleteb
a poušť zraje cirka čtyřicet století.
A ježto nelze pevně stanout na čepeli obzoru,
zde láhev -
- zavdejte si z hlubokosti ke zpěvu
a spusťte dějiny v es es moll,
co možná nejdál od
modlitby.
(Co taky počít v kabinetu s mořskou pannou -
– té bych nerozuměl a se bál.)