O nás

Centrální archeologické pracoviště v severozápadních Čechách existuje již přes sto let. Od počátku své oficiální existence, tedy od roku 1898, plnilo tento úkol teplické muzeum. Zejména pod vedením svého prvního kustoda archeologické sbírky Roberta rytíře z Weinzierlů (zemřel 1909) dosáhlo nebývalého úspěchu a mnohými svými výsledky se zařadilo po bok tehdy vzkvétajícího Národního muzea v Praze. Práce Weinzierlova nástupce faráře Karla Karafiata (kustodem do roku 1921) znamenala, hlavně pak v důsledku první světové války, ústup z těchto pozic.

Období první republiky je ve znamení silné roztříštěnosti, působí zde mnoho muzeí, vznikají i česká krajanská muzea (Most, Žatec a Litoměřice), centrální orgány památkové péče (za monarchie Zentrallkommission z Vídně – Weinzierl byl konzervátorem pro celé německy mluvící severní Čechy) neměly po většinu doby žádný vliv na činnost muzeí. Sice v roce 1919 vznikl Státní archeologický ústav v Praze, ale většina německy mluvících okresů v našem regionu zde neměla své zastoupení. Z jednotlivců, často soukromých sběratelů a tzv. neprofesionálů, je nutno zmínit zejména H. Preidela, G. Justa, O. Tschakerta, J. Kerna, E. Simbrigera, G. Laubeho, E. Födische a J. Glotta, z Čechů pak pracovníky českých muzeí v Mostě a Litoměřicích.

S příchodem říšských Němců po zabrání Sudet se situace radikálně mění. Poprvé v historii vzniká centrální archeologická instituce s jasně deklarovanými pravomocemi – Amt für Vorgeschichte se sídlem nejprve v Liberci, poté v Teplicích. Prvním vedoucím se stává Herrmann Schroller (do té doby v Hannoveru) a na jeho pracovišti působí řada školených archeologů. Přes výrazné personální změny způsobené válkou a pobytem většiny mužů na frontě plní Úřad pro pravěk svou funkci – tedy záchranné archeologické výzkumy, vedení centrální kartotéky nalezišť a nálezů, zpracování muzejních a také soukromých sbírek (říšské zákony považovaly veškerý archeologický materiál za státní majetek, bez ohledu na původ a stáří sbírky a vyžadovaly jeho převod na stát; tomuto tlaku do konce války odolali pouze Harry Palme z Kamenického Šenova a překvapivě i Kreispfleger okresu Litoměřice Josef Kern). Amt für Vorgeschichte vybudoval řádnou síť okresních konzervátorů pro archeologii (Kreispfleger für Vorgeschichte), která fungovala v některých výjimkách i po opětovném vtělení Sudet do Československé republiky (Gustav Laube v Bílině prováděl pro Státní archeologický ústav záchranné výzkumy až do prosince 1946).

Po delší pauze v prvních poválečných letech, ihned po vzniku Československé akademie věd a převedením Státního archeologického ústavu do ní v roce 1953, je založena Expozitura Most, původně krátce sídlící v Teplicích. Hlavním úkolem tohoto pracoviště byly záchranné a předstihové výzkumy v oblastech zasažených těžbou hnědého uhlí a jinou velkoplošnou činností. Z počátku bylo nepříliš silně personálně obsazeno a také zde docházelo k časté fluktuaci archeologů. Průměrně se zde v padesátých letech zdrželi archeologové jeden rok. Vedoucím pracoviště byli postupně Norbert Mašek, Antonín Beneš, Evžen Neustupný a Drahomír Koutecký.

V polovině šedesátých let dochází k prvním výzkumům velkého rozměru (Nechranická přehrada), jejichž vývoj pak kulminuje v letech sedmdesátých a osmdesátých (Starý Most, Lomský potok, Lužický potok). Na počátku sedmdesátých let dochází i ke změnám personálním, pracoviště je výrazně posíleno (v průměru 5 archeologů), a navíc zde tito pracovníci alespoň z části působí dlouhodobě. S personálním se mění i technická vybavenost a mostecká expozitura je počátkem osmdesátých let výkladní skříní české archeologie. Vedoucím je v  těchto letech Tomáš Velímský, který mostecké pracoviště opouští až počátkem devadesátých let (přestup na univerzitu v Ústí nad Labem), stejně jako opory velké éry mostecké archeologie Jan Klápště a Josef Bubeník, kteří odcházejí do mateřského ústavu v Praze.

Z původního týmu zde v současnosti zůstává pouze Drahomír Koutecký (od roku 1958!!!) a Zdeněk Smrž (od roku 1972). Později přišla Eva Černá (v roce 1982 z muzea v Chomutově). Koncem osmdesátých let se vedoucím stává Miroslav Dobeš (v Mostě od roku 1986), za jehož vedení dochází i k zásadní změně. Od 1. dubna 1993 byla zřízena pod ministerstvem kultury České republiky samostatná příspěvková organizace, Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech. Stávajícím ředitelem je Jan Blažek. Za jeho působení získal ústav poprvé ve své historii vlastního antropologa. Mimo to podpořil řadu mladých nadějných pracovníků a zasloužil se o jejich uplatnění na poli archeologie.

Prvý a druhý rok existence Ústavu archeologické péče severozápadních let (po delimitaci z Archeologického ústavu Akademie věd CR Praha) představují počátek a poté první rok skutečně samostatné činnosti. V roce vzniku, tedy v roce 1993, navazovala veškerá činnost ještě plně na způsoby zavedené v době příslušnosti pod Akademií věd, ústav představoval zcela novou organizaci v rámci archeologie, nebyla vymezena žádná pravidla pro jeho aktivity a většina ekonomických opatření byla provizorní. Teprve rok 1994 přinesl očekávané i neočekávané změny ve struktuře činnosti ústavu. Přestože nebylo jednoznačně vyřešeno postavení ústavu v rámci jak památkové péče, tak i archeologie v regionu, Ústav archeologicé památkové péče severozápadních Čech si našel své místo v hierarchii severočeské archeologie a důsledně navázal na tradice Expozitury ArÚ AV ČR Most.