ÚSTAV ARCHEOLOGICKÉ
PAMÁTKOVÉ PÉČE
SEVEROZÁPADNÍCH ČECH

veřejná výzkumná instituce

VTL plynovod RWE Lovosice – Lahovice (4. etapa)

Dřemčice (okr. Litoměřice) – VTL plynovod RWE Lovosice – Lahovice (4. etapa)

V roce 2015 bylo při ZAV v Dřemčicích (okr. Litoměřice, Ústecký kraj) na trase plynovodu společnosti RWE GasNet prozkoumáno celkem 9 archeologických objektů. Rozhodně nejpřínosnější je nález dvou lidských skeletů uložených uvnitř nadzemní stavby, pravděpodobně chaty. Chatu lze datovat podle keramických a dalších nálezů do doby stěhování národů tj. zhruba na konec 4. století až do poloviny 5. století našeho letopočtu. Doba stěhování národů, kdy naše území osidlovaly germánské kmeny, představuje v české kotlině jedno z archeologicky nejhůře rozpoznaných období mladšího pravěku až protohistorie. Z toho důvodu zmíněný nález představuje nejen v širokém okolí, ale i v rámci celého Ústeckého regionu bez nadsázky unikátní nález. Na podlaze germánské chaty byla navíc zjištěna poměrně zvláštní forma dvojitého pohřbu, přičemž podle antropologického určení se jednalo o ženu a dítě. V místě spočinutí nebožtíků se nacházely části několika nádob. Jantarový a skleněný korálek nalezený u ženské kostry za normálních okolností představují osobní předměty, jejichž zastoupení bychom předpokládali u osob s vyšším sociálním zaměřením. Uložení koster však poukazuje na to, že oba jedinci byli v sídlištním objektu uloženi kupodivu dosti nepietním způsobem. Obvykle jsou jedinci pohřbení v sídlištních objektech (nejčastěji v silech a zásobních jamách) pokládáni za oběť bohům, trestu, nemoci, války, povodní či jiné náhlé nebo katastrofické události. Jedná se tak o velmi inspirativní a vzácný nález, který si v budoucnu zaslouží podrobné studium v širším chronologicko-geografickém a kulturně-antropologickém kontextu.

 

Vedoucí výzkumu: Marek Půlpán

 

Obr. 1. Nepietně uložený ženský skelet v chatě z doby stěhování národů (foto J. Langhamer).

Obr. 1

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 2. Vypreparované lidské skelety a keramické nálezy (foto J. Langhamer).

Obr. 2