Menu Zavřeno

Historie a vývoj

Komenda řádu křižovníků ve starém Mostě.

Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i. byl založen jako expozitura Archeologického ústavu Československé akademie věd v květnu 1953. Od počátku byl koncipován jako záchranné archeologické pracoviště severozápadních Čech, zejména pro provádění výzkumů v oblastech zasažených těžbou hnědého uhlí. Od roku 1959 do roku 1980 sídlil Ústav v bývalé komendě řádu křižovníků s červenou hvězdou u kostela Svatého Václava ve starém Mostě. Dnes má sídlo v ulici Jana Žižky ve vile z roku 1891.

Prvním vedoucím expozitury se stal Norbert Mašek (do roku 1959). Na záchranných výzkumech se povinně podíleli tehdejší studenti a také začínající archeologové z pražského Archeologického ústavu. Až v roce 1957 nastoupil na stálo další archeolog, Evžen Neustupný. O dva roky později přibyli Antonín Beneš a Drahomír Koutecký.

Komenda řádu křižovníků ve starém Mostě.


Po odchodu Norberta Maška se vedoucím stal Antonín Beneš. Ten v roce 1961 odešel do Plzně a novým ředitelem se stal Evžen Neustupný, který zavedl moderní evidenci nálezů používanou Ústavem dodnes. Za jeho vedení probíhaly záchranné výzkumy například v Chabařovicích, Radonicích či v Jakubově na Karlovarsku. Mimo celkem standardních archeologických situací byly zkoumány zbytky Komořanského jezera u Dřínova, koryta potoků v Milžanech či eneolitické doly na křemenec v Tušimicích.

Od roku 1961 probíhaly rozsáhlé výzkumy na stavbě Nechranické přehrady, jmenovitě ve Vikleticích na největším pohřebišti z období kultury se šňůrovou keramikou ve střední Evropě. V roce 1963 posílil kolektiv archeologů Václav Kruta (do roku 1971), který se věnoval výzkumu v Chabařovicích či Lomazicích a vedl evidenci ústavních přírůstků. Krátkodobě, stejně jako v padesátých letech, vypomáhali při výzkumech další archeologové z pražského ústavu.

V druhé polovině 60. let byly provedeny rozsáhlejší záchranné výzkumy v Kamenné Vodě, Počeradech, Kadani – Jezerce či Dobroměřicích a v roce 1967 byl ukončen výzkum ve Vikleticích a Lomazicích u Nechranické přehrady. V roce 1966 odchází Evžen Neustupný do Prahy, vedoucím expozitury se stává Drahomír Koutecký a novou posilou je od následujícího roku archeolog Josef Bubeník, který přišel z Muzea v Žatci.

Záchranné výzkumy pokračují v neztenčené míře dále, např. v Tuchomyšli, Velemyšlevsi, Blažimi či na horském sídlišti v Kundraticích.

Horova ulice čp. 26 ve starém Mostě.

Na začátku 70. let začínají první výzkumy středověkých situací, zkoumán je kostel v Bedřichově Světci či minoritský klášter v Mostě, vedením je pověřen Josef Bubeník.

S rostoucím objemem záchranné aktivity způsobené zvýšenou těžební činností bylo třeba zvýšit počet archeologů, a tak do Mostu přicházejí Zdeněk Smrž, který se věnuje např. výzkumu pravěkého sídliště v Dobroměřicích či kamenolomem ničeného sídliště v Mikulovicích, a Jan Klápště, který začíná výzkumy ve starém Mostě.

V roce 1972 přibývají ještě dva pravěcí archeologové, Peter Braun a Ivan Rada, a ke konci roku přichází do Mostu Tomáš Velímský. Po navýšení počtu zaměstnanců na 18 došlo k rozdělení pracoviště na pravěké oddělení a základnu pro výzkum starého Mostu, který se ve velkém rozběhl v roce 1973.

Odpadní jímka na dvorku domu čp. 26 ve starém Mostě.

Výzkumy probíhaly nadále na celém území tehdejšího Severočeského kraje, příkladem jsou sondáže na hradištích a jejich geodetická dokumentace (Zdeněk Smrž) nebo rozsáhlé neolitické sídliště v pískovně u Chotěbudic (výzkum prováděl Ivan Rada). Kromě toho dále pokračovaly výzkumy z minulosti (například Velemyšleves, Veliká Ves, Konobrže, Břežánky).

V polovině 70. let pokračuje rozsáhlá záchranná činnost vyvolaná těžbou uhlí, zkoumají se lokality v Tuchomyšli, Vrchnici, Břešťanech či Bílině, nebo způsobená výstavbou, např. teletníku v Polákách, kde bylo odkryto rozsáhlé pohřebiště bylanské kultury ze starší doby železné (Zděněk Smrž).

V roce 1975 byl vedoucím expozitury jmenován Tomáš Velímský, který zároveň vedl výzkumy ve středověkém jádru težbou postupně ničeného města Most.

Pro druhou polovinu 70. let a následující dekádu jsou typické koncepce cílených záchranných archeologických výzkumů a studium mikroregionů Lužického potoka v předpolí Dolů Nástup Tušimice (Z. Smrž), Lomského potoka na Dolech Bílina (T. Velímský, J. Bubeník, D. Koutecký a později J. Beneš a P. Meduna) a zázemí středověkého města Mostu (T. Velímský a E. Černá).

V roce 1980 se přesouvá Expozitura do ulice Jana Žižky v Mostě.

Od počátku 80. let zkoumala Eva Černá (v Mostě od roku 1981) středověké sklárny v Krušných a později Lužických horách (Moldava, Jilmová a další lokality). Osmdesátá léta byla zároveň ve znamení předstihových průzkumů
v oblasti Pětipeské pánve, kde byla plánována těžba uhlí, ke které naštěstí nedošlo. V polovině 80. let mostecké pracoviště posílili Jaromír Beneš, Miroslav Dobeš, Petr Meduna a Jan Blažek.

V druhé polovině 80. let pokračovaly projekty výzkumu osídlení v mikroregionech Lomského potoka (Hrdlovka, Jenišův Újezd, Libkovice). Na Dolech Nástup Tušimice se těžiště přesunulo do povodí potoka Hutná (výzkumy Zdeňka Smrže). Tomáš Velímský realizoval záchranný výzkum zaniklého středověkého města na Mariánské louce v Děčíně.

V roce 1990 se vedoucím po Tomáši Velímském, který odešel vyučovat na univerzitu v Ústí nad Labem, stal Miroslav Dobeš.

V roce 1993 došlo k delimitaci expozitury Archeologického ústavu Akademie věd ČR na Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, který se stal příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR (od 1. dubna 1993). Prvním ředitelem byl jmenován Miroslav Dobeš. Novým nosným projektem se stala letecká archeologie, které se s úspěchem více než dvacet let věnoval Zdeněk Smrž.

Sídlo ÚAPPSZČ, v. v. i. v Mostě dnes.

V 90. letech došlo nejen ke změnám priorit v cílení a financování výzkumů, ale změnilo se i personální obsazení Ústavu. Odešel Jaromír Beneš, později i Petr Meduna. V roce 1993 nastoupil Petr Čech, který se ujal vedení pravěkých výzkumů (např. Konobrže, Jenišův Újezd) a později rozsáhlých výzkumů v městkém jádru Žatce. Od počátku 90. let byla velká pozornost věnována i městu Kadaň (výzkumy Evy Černé). V roce 1994 byl ředitelem jmenován Jan Blažek.

Od 90. let až do počátku nového století probíhal jeden z nejvýznamnějších výzkumů v naší oblasti, a to archeologický průzkum trasy dálnice D8 (v celém úseku Ústeckého kraje). Z počátku byl veden Miroslavem Dobešem. Později se na výzkumu podíleli i mladší pracovníci Ústavu, kteří nastoupili po roce 2000, Petr Lissek, Martin Volf, Daniela Franková a Věra Sušická.

Po vzniku samosprávných krajů je Ústav převeden pod Ústecký kraj jako příspěvková organizace a od roku 2007 je veřejnou výzkumnou institucí, zřizovanou Ústeckým krajem.

S rozvojem výstavby nových továren, nákupních center a infrastruktury v regionu byly realizovány další velké výzkumy, např. středověkých městských situací na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem (Petr Lissek, Martin Volf) v Chomutově (Milan Sýkora) nebo pravěkých a raně středověkých pohřebišť pod budoucími továrnami u Lovosic (Marek Půlpán) či Prosmyk a Mlékojed (Marek Půlpán, Jan Blažek, Kryštof Derner, Jana Hlavová).

V současné dekádě pokračují výzkumy v předpolích dolů, v povodích Lomského a Radčického potoka (Libkovice, vedoucí výzkumu Daniela Franková, Milan Sýkora a Petr Lissek), v předpolí Dolů Nástup (po Zdeňkovi Smržovi převzala vedení Věra Sušická a Jana Doležalová), na Dole Vršany provádí výzkum Martin Volf. Velkou výzvou a přínosem jsou záchranné akce v trasách komunikací a dálkových produktovodech, jakou jsou stavby rychlostních silnic R6 a R7 a plynovod Gazela.
Od června 2017 je ředitelem ústavu Petr Lissek.

Libkovice – předpolí dolu Bílina.

Trvalá pozornost je věnována i nemovitým archeologickým památkám, v minulosti hlavně hradištím, která byla v 70. a 80. letech cílem sondáží a geodetických zaměření pracovníků expozitury, v současnosti pak jsou hlavním předmětem zájmu hrady (výzkumy Milana Sýkory) a další panská sídla. Opakovaně dle potřeby provádíme i záchranné výzkumy sakrálních objektů. Hradům je věnována i monografická řada publikací Ústavu (dosud vyšly Oltářík, Kalich a Panna).

Po celou dobu existence mosteckého pracoviště dochází k těsné spolupráci s muzejními institucemi v regionu, vzájemně si vypomáháme při záchranných výzkumech (například víceletý výzkum na Dómském pahorku v Litoměřicích), spolupracujeme na výstavách či publikujeme ve společných pracích.

Předpolí Doly Nástup Tušimice.

Dlouhodobě spolupracujeme i se zahraničními institucemi, zde je nutno zmínit zejména společné česko — saské projekty ArchaeoMontan a ArchaeoMontan 2018, věnované středověkému hornictví na obou stranách Krušných hor. Projekty přinesly množství nových nálezů, publikovaných výsledků, včetně nové a stalé výstavy k hornictví ve městě Dippoldiswalde a výrazně posunuly znalost těžby stříbra ve středověku v celém Krušnohoří.

Dalším projektem, na kterém spolupracujeme se zahraničním partnerem je výzkum polykulturního pohřebiště v Nezabylicích. Společně s univerzitou z polského Řešova (Agnieszka Půlpánová-Reszczyńská) a muzeem v Chomutově a podporou ze strany Ústeckého kraje se podařilo prozkoumat několik desítek žárových hrobů z doby římské a kostrové hroby z dalších období pravěku. Jde o největší známé pohřebiště ze starší doby římské v našem regionu s množstvím unikátních nálezů a situací.

Hořany – Doly Vršany.

Během své existence uspořádal Ústav několik mezinárodních konferencí, z nichž je dobré připomenout první věnovanou záchranné činnosti hnědouhelných regionech střední Evropy (1986, se sborníkem), dvě konference k období popelnicových polí a doby halštatské a rovněž dvě konference projektu ArchaeoMontan ke středověkému hornictví v roce 2013 a 2017.

Naše instituce se pravidelně podílí na řadě výstavních projektů v ČR i zahraničí a sama realizuje řadu výstav prezentující archeologické kulturní dědictví Ústeckého kraje, zde je třeba vzpomenout velice úspěšnou putovní výstavu Bronzový věk v Podkrušnohoří (2001 – 2002), výstavy věnované středověkému sklářství a hradům, či výstavu „Smrtí to nekončí“ o raně středověkém pohřebišti v Mlékojedech na Litoměřicku.