Severozápadní Čechy patří mezi oblasti dlouhodobě ovlivněné lidskou činností, která obzvláště ve druhé polovině 20. století měla zcela devastující vliv na krajinu a také sakrální architekturu. První archeologické výzkumy postihující vesnické kostely se rozeběhly od poloviny 60. let 20. století. Systematický výzkum kostelních staveb přišel na pořad dne až v 70. letech, kdy část těchto staveb již zmizela, neboť zbořené kostely severních Čech představují téměř polovinu zničených kostelů v celém tehdejším Československu. Nejkomplexněji se archeologie věnovala především kostelům v likvidovaném starém Mostě. Od 90. let se na severozápadě Čech konaly v převážné většině záchranné archeologické výzkumy, nejčastěji probíhající při postupných rekonstrukcích kostelů. Celkem se uskutečnilo takřka 5 desítek archeologických výzkumů vesnických kostelů.

Vznik vesnických kostelů je komplementárně spojen se vznikem farní organizace, neboť síť sakrálních staveb se dříve či později stala její oporou. Hlavní část zkoumaného tématu se vztahuje k vesnickému prostředí a k otázce, v jakém časovém rozpětí a v jakém sociálním kontextu vznikaly svatyně ovlivňující svět vesničanů, tj. zabezpečující přístup ke křesťanským svátostem a mimo jiné také možnost křtu a pohřbu na posvěcené půdě u kostela. Páteří struktury je postupně se zahušťující mozaika kostelů budovaných z iniciativy panovníka, církevních institucí a především šlechty. Archeologický výzkum klade při hledání počátků sakrálních staveb důraz na proměnu topografického vztahu sídlišť a míst posledního odpočinku. Zatímco venkovská pohřebiště 10. a 11. století označovaná jako řadová se rozkládala stranou od sídlišť, někdy kolem roku 1100, snad ve spojitosti s bojem knížete Břetislava II. proti polopohanským zvykům venkovanů, využívání pohřebišť „v lesích a polích“ končí a pohřbívání se přesouvá do bezprostředního prostorového kontaktu se sídlišti.

Při zkoumání dalšího vývoje si archeologie pokládá otázku, zda na těchto pohřebištích „u dědin“ od samého počátku stály také kostely. Máme k dispozici argumenty, které ukazují jak na vznik kostela současně s pohřbíváním (např. Podbořany, Nevechovice, Vroutek), tak také na jeho dodatečné připojení k již fungujícímu pohřebišti (např. Poláky, Nesvětice). Kostel v Chcebuzi na Litoměřicku doložený k roku 993, ukazuje, že se sakrálními stavbami musíme ve venkovském prostředí počítat dokonce od konce 10. století, ač se jistě jednalo o jednotky kostelů. V případě několik dalších kostelů je možné jejich výstavbu zařadit do následujícího 12. století (Poláky, Nesvětice, Vroutek, Kadaň, Nevechovice, Lovosice, Mašťov).